Jak už jsme psal ve starším článku o podzimním natáčení Zázraků přírody (najdete ho ZDE), pokus s autem na knize byl pro nás i pro štáb pořadu Zázraky přírody velmi zajímavou výzvou. Jak se vlastně ale takový pokus chystá? Nejprve se někomu někde na pozadí normálního toku myšlenek lehce zableskne. Někomu se to stává při snídani, někomu při písemce ve škole, někdo má to štěstí, že se mu přímo celý pokus zdá, já mám tyto okamžiky většinou na WC. Pak je nutné sebrat odvahu a po prodiskutování v Laborkách musíme ten záblesk přednést hlavním lidem ze Zázraků přírody. Když je náš popis dostatečně zaujme, začneme pokus pořádně plánovat. V případě auta na knize, bylo potřeba před samotným odsouhlasením realizace ve velkém, absolvovat alespoň nějaký test. Kam jinam se obrátit, než na odborníky v pevnostních zkouškách, na firmu CZ FERMET s.r.o. Kladno, kde nám Ing. Procházka a p. Bambas umožnili realizovat trhací zkoušky, které měly za cíl ověřit pevnost držáků a seskládaných knih.

Jak už to u těchto velkých pokusů občas bývá, ne vždy se vše domyslí hned napoprvé. To byl i případ první trhací zkoušky složených knih. Protože jsme knihy, položené na stole,  skládali od první strany, od poloviny se nám začala vytvářet nehezká boule. Když nám takto naskládanou knihu pan Bambas nasadil do trhačky, moc jsme nevěřili tomu, že by to bylo schopné vydržet 2000 N (200 kg). A ono to kupodivu vydrželo přes 7000 N (700 kg). Na to "malé lehké auto", co sliboval Vojta, by to mohlo stačit. Vrátili jsme se zpět do Laborek, a Eliška s Janet naskládali knihy pěkně od středu. Teď to vypadalo perfektně. S vidinou "lehkého malého auta" jsme vyrazili na pražské vrakoviště zrealizovat další velký pokus, o kterém se nám nedávno ani nesnilo. Když jsme dorazili na místo, kluci nejdřív prolezli a vyzkoušeli (samozřejmě po dovolení) spoustu vraků. Pak jsme se zájmem sledovali, jak se někam vzduchem, na rameně odtahové plošiny, sune "velké těžké auto". Mysleli jsme, že ho jen přendavají, aby bylo místo na to "malé lehké". Když ale Vojta jen tak mimochodem hodil do placu dotaz:"... to zvedneme, neeee...?", šel jsem lehce do mdlob. Kluci se hihňali, že to bude řacha, až to zbuchne. Tajně jsme spoléhal na to, že se při trhací zkoušce zapojila do držení tahu jen asi třetina knihy. I tak jsme ale stáli na bezpečném místě a v duchu jsme si přáli, ať to auto nadnášejí alespoň páry benzínu v nádrži. Nejprve se auto zkoušelo zvedat na vařečce, pak na podprsence. Když se začalo zvedat na knihách, fakt jsme skoro nedýchali. A najednou to bylo tady. "Velké těžké auto" se houpalo na dvou seskládaných slovnících cizích slov. "Fakt hustý!!!", jak říkají špunti - pardon -  "Mladí vědci z Laborek". Tak nějak takhle ve stručnosti vzniká nový pokus. Chce to jen ten záblesk, prima lidi ze štábu, pár dalších skvělých lidí, kteří vás nevyhodí hned po prvním popisu šíleného nápadu, a pak už jen trošku toho vědeckého štěstíčka...

No kluci, to nevím, jak to dopadne....


Jak to tam přidělat, když máte jinak udělanej držák? To ale dáme dohromady...


Takhle to půjde....


Jo, tak se to trhlo...


Eliška a Janet skládají...


Pavel vrtá, malej Martin radí...


Jéé, už nám to jede...


Jsme taky Zázraky... :-)


Zvedne to podprda?


Velké těžké - ve vzduchu!!! Ale na knížkách,vařečka ani  podprda - ani náhodou.


A ty knížky to ani nepoznaly....