Plavu si, vlastně spíš vznáším se, ve vodě jednoho opuštěného lomu. Již několik minut pozoruji dva šílence, co pobíhají po břehu s nějakou velkou síťkou. Mají na ní navázáno 20 m lanka. Ten s kamerou ( budu mu říkat třeba Krtek ), do ní cpe kameny, a občas se ji pokusí dohodit až sem. Zdatně mu asistuje druhý šílenec. Potřebuji ještě jedno jméno, co takhle Milan ? Jsou to zoufalci. Hod sítí z břehu je marnost nad marnost. Jsou ale zaslepeni tím, že uvíznu v síti, a oni si mne budou fotit, a kdo ví, co ještě.. Nemají šanci. Milan alespoň mezi hody zkoumá místní květenu. Ten druhej, Krtek, pořád nahazuje, tahá ven, nahazuje a zase tahá. Milan prozkoumá prázdnou síťku, zklamaně ji předá Krtkovi , a ten zase nahazuje. Je to fakt zábava. Takhle je to bavilo skoro 3 hodiny. Usmívám se na ně, když zklamaně odjíždějí. Houpu se spokojeně ve vodě a všude okolo je klid. Několikrát zašlo slunce. Najednou koukám, ti dva jsou tu zase zpět. A tentokrát mají sebou nějakou červenou obludu. Na zádech má dvě černé lahve. Co to ale dělá? Leze do vody. No jo, to je potápěč. To bude prča. Když se zanoří pod hladinu, jdou od něj legrační bubliny. Předem, kupodivu. Jsem celkem zvědavá, jestli mne při viditelnosti cca 30 cm uvidí. Plave okolo lomu a já se v klidu pohupuji nedaleko jeho ramene. Proud bublin okolo mne občas vystřelí k hladině. Kouknu se, co dělají ti dva "lovci" z minule. Koukají toužebně na bubliny na hladině a netrpělivě o něčem debatují. Tomu v červeném obleku pomalu končí kolečko okolo lomu. Drápe se z vody a informuje "lovce" o tom , že nic neviděl. Zklamání těch dvou je doslova cítit. Pak odcházejí, neznámo kam.
"... tak zase za rok, kluci..."  Vaše Medúzka sladkovodní.

    
Laborky i medůzka moc děkují Ivo Havránkovi ...  je to fakt prima člověk.